Naše čtyřletá dcera dostala letos knihu Myšulek pod vánoční stromeček. Do obrázků se zamilovala takřka okamžitě a jen co si je všechny prohlédla, přišlo rezolutní: "Mami, čti!" Tak jsem četla. Naše ADHD dítko sedělo a ani nedutalo. Netušila jsem, že vůbec zvládne tak dlouho udržet pozornost! Plán byl přečíst jen několik stran, ale dopadlo to celé úplně jinak. Při každém pokusu skončit, se dcera začala zlobit, že ne a ne, že to chce dál slyšet, že chce vědět, jak to dopadne. Nakonec jsem ji uprosila, abychom mohli přestat číst na konci první části příběhu, to je asi v polovině knížky. Slíbila jsem pokračování další den, ale netušila, že se ho bude dcerka dožadovat, jen co ráno otevře oči. Tohle jsem s ní fakt ještě nezažila. Tak jsme četly dál. A musela jsem dočíst do konce. Dcerka to prožívala tak, jako by se dívala na poutavý film. Sice mi nebylo úplně milé, že toho chtěla přečíst tolik najednou, ale po dočtení si skutečně chtěla povídat. V knize jsou návodné otázky pro rodiče a učitele, jak je možné příběh s dětmi rozebrat. To je skvělý nápad, nám to doma nakonec rozproudilo mnohem větší povídání, než jsme vůbec čekali. Kniha opravdu vedla ke komunikaci a k hlubšímu zamyšlení nad celým příběhem. Je skvělá, má nádherné obrázky a příběh má sílu. Ale bacha! Když začnete číst, děcka nechtějí přestat, takže s tím nezačínejte, když víte, že máte jen 10 minut. Potvrdila mi to i kámoška ze školky, která na mé doporučení Myšulka koupila svému synovi a dopadlo to u nich úplně stejně, jako u nás. Takže milé nakladatelství, děkujeme za krásnou knížku a doufáme, moc se za to celá rodina přimlouváme, aby paní Galina rozhodně ještě nějaké další knížky pro děti vytvořila. Děkujeme!